Byl pátek třináctého, červen a úplněk.
Seděl v malé kavárně, upíjel kávu a
hypnotizoval zbývající kousek cheesecakeu na talířku před sebou (čekal, že
doroste). Z rádia k němu doléhal hlas hlasatelky, která vybízela posluchače,
aby ji zavolali a podělili se o zkušenost, kterou mají s pátkem třináctého.
„Lidičky už je to tak,“ vyvolávala, „je tady konečně pátek a v kalendáři u něho
číslo třináct! Zavolejte nám a podělte se o zážitky z pátků třináctého! Je pro
vás třináctka šťastné nebo nešťastné číslo?“ její hlas se mi začínal protivit.
„Ale dnešek je výjimečný ještě v jedné věci! Dneska večer bude totiž úplněk!
Přesně tak, vážení! To se už dlouho nestalo! A dlouho nestane! Čeká nás to
znovu až za pětatřicet let!“
Znechuceně upil kávy a nabodl na
vidličku kousek koláče. Ty vole. Ta
ženská je šílená. Prý, že nás to čeká za třicet pět let. To mi bude skoro
šedesát! Teda, to mi nebude. Tak dlouho tady snad nebudu. A ona asi taky ne.
Podle hlasu jí bude tak čtyřicet... jak by se asi tvářila, kdybych ji tam
zavolal, a řekl ji, že se bát nemusí, protože až se to bude dít příště tak ona
už bude po smrti? V rádiu začala nějaká volající vyprávět o tom, jak se
vybourala v pátek třináctého, ale nic se ji nestalo. Měla by si ujasnit, jestli to teda bylo štěstí nebo neštěstí.
Dopil poslední hlt kávy, zaplatil u
usměvavé zrzky a rychle se měl k odchodu.
Tímhle způsobem často využíval polední
pauzy. Zatímco jeho kolegové chodili někam na "pořádné jídlo" on si
jen zalezl do nějakého tichého koutu a dal si kávu a něco malého. Při cestě
zpět do práce si stihl zajít do nějaké prodejny knih a vychutnat si cigaretku.
A tak tomu bylo i dnes.
Vešel vysokou chodbou do místnosti,
která byla od země po strop zahlcena knihami. I kdyby tady jednoho krásného dne spadly ty sloupy či trámy či jak se
tomu říká,ty knížky by to bez problémů udržely. Knihy by to podpíraly. To by
bylo boží. Doufám, že tady budu, až se to jednou stane. Procházel regály.
Chvíli se snažil hledat své oblíbené autory podle abecedy, ale brzy zjistil, že
to nemá cenu. Co za dobytek to tu rovná?!
de Qiuncey mezi "K" a navíc v regálu s poezií. Zabít málo! Idioti.
Idiot! Vytáhl knihu v tvrdé, dřív světlé, není už notně zašedlé vazbě.
Dostojevského Idiot. Podíval se na cenu. Miluju
tenhle bazar! Ani ne třicet korun za něco takového. Dostojevskij se otáčí v
hrobě.... aspoň má zdravý pohyb. A sám se zasmál svému vtipu.
Po dalších pár minutách přistoupil k
postarší pokladní. Čpělo z ní levandulové mýdlo. Zaplatil a odešel.
Jé, Viktor! ^.^
OdpovědětVymazat