Z nedělní mlhy

Občas mám pocit, že všední život.. nebo jak to jinak říct.. prostě to, že jdete do práce, jdete pro něco k jídlu, vaříte, uklízíte a mezitím čtete, aby si vaše hlava řádně odpočinula… člověka duševně strašně vyčerpává a v té všednosti se pak rozpouští vaše osobnost. Tedy alespoň ta část, která se vám zdála zajímavá. Všechny ty slovní obraty a myšlenky, které normálně vnímáte a snažíte se je zasadit do kontextu něčeho, co je pro vás důležité, ačkoli je to opravdu důležité jenom a jenom pro vás, ale koho to ku*va zajímá, prostě vás to uklidňuje a najednou to je nějak mimo. Slova, která z vás jdou, zní strašně strojově a neupřímně (ne, to není ten firemní žargon), to je to, že když vidíte venku naprosto krásnou mlhu, tak jediné, co vás napadne, je „Londons fog“ přesně tak, jak to řekl Vincent Price. Bylo by velice, opravdu velice hezké, kdybyste se zase dokázali ztratit ve slovech… jenom proto, že můžete. Jenom za tím účelem si nasadit sluchátka a jít se projít do ztracena, kde možná potkáte nějakou zrůdu, která vás zkusí sežrat nebo alespoň z vás dostat duši (ideálně hlubokou ranou v hrudníku). Choulit se do kabátu jako do druhé kůže a těšit se, až přijdete domů, kde ze sebe obě ty kůže strhnete a budete obnažení ve své démonické nicotnosti jako v den, kdy jste se prorvali na tenhle nádherně bezbožný svět.

Půlka října

 Nedávno mi bylo řečeno, že pokud má člověk nějaký autorský blok, pomáhá psát v Comic sans. Což mi připadá nějak logické, protože když píšete v Comic sans, připadá vám to, že ty slova nemůžete myslet vážně – never in a milion years – takže je vlastně jedno, jakou sračku píšete. Takže jsem si řekla, že to zkusím.

Letos jsem si řekla, že budu psát hodně, protože k tomu mám naprosto ideální podmínky a přibylo mi i pár zkušeností v lidskosti. A navíc tady máme pandemii, která dává tolik tvůrčích impulzů, že múzy tancují jako splašené (kdo ví, co si šlehly). Ale ne. Myslím, že tohle je první souvislejší text letošního roku, ačkoli jsem se při dovolení v Řecku rozhodla zkusit psát – s papírem a tužkou – v ulicích a strašně mě to bavilo. Řecké výplody přineseme v příštím vstupu.