Pondělní ráno bylo příjemné, káva, pár stránek, pár
sušenek a nerušené chvíle na cestách, plochách chodníků a židlích učeben, které pro
jednou zahodily svou surovost hladily ledovou bělostí stěn čekající, dokud
nepřišla jejich hodina.
Úterý bylo jarně podzimní, plné světla a tepla,
lidského tepla, které přicházelo v nepravidelných intervalech, hodinky se s
každou další hodinou opožďovaly o dalších pět minut, takže to vypadalo, že noc
bude o hodinu delší, o hodinu krásnější.
Obloha se přiblížila k nebi, tmavá oblaka cákala
stíny jako špatný malíř barvu, vzduch byl podivně čistý, podivně lehký, když
bral listí a házel ho pod nohy, zastavit kroky ale není možné, pokud samy
nechtějí, pokud chtějí jít.
Hlava se točí, čas sžírá čokoládové hoblinky čtvrtečního
dortu, který nikdo jiný nejí, protože všichni jen stojí, ptají se na doktora,
ptají se na pocity, na bolest, na požadavky, které jsou vyřčeny, ale nikdy
nebudou splněny.
Páteční den pomalu ukapává, zvláštní ticho jako
předzvěst výkřiku, který nikdo nebude moct slyšet, protože nikdo mu nechce
udělat radost a pronést ho hlasitě, z plných, přeplněných plic, což hraje do
karet spícím sestřičkám noční směny.
Bledost stěny srovnatelná s bledostí tváře,
pokřivená morálka následována stejně pokřiveným úsměvem, slovy útěchy, kterým
by nevěřilo ani dítě, protože ta výjimečná návštěva, stojící opodál shrbená v
rohu, kroutí hlavou.
Nikdo už nechodí, nikdo se neptá, všichni respektují
nedělní klid a chvilku poezie odbudou si volnými verši do telefonu, když hlásí,
jaká je situace, že pořád spí a nechce se probrat, aby odkýval přání k brzkému
uzdravení.
Pondělí probouzí ruch, probouzí návštěvní hodiny,
což je stejně jen další znamení pomíjivosti, když na vyřčení posledního přání
má každý jen pět hodin, z čehož má společnost jen dvě, a pokud si zrovna nevzpomene – jeho problém.
S kamenným výrazem čekají zkamenělí lidé, kteří
možná kdysi dokázali i doufat, ale teď jen zírají na monitor srdeční funkce, je
záhadou, co bije, když tohle srdce už dávno přestalo bít a jen ťapkalo nesměle
k kmotřičce Smrti.
