- A navíc je to docela gentleman. Dokonce zaplatil za oba. Těším se až ho příště u uvidím. Snad ro bude už v úterý. Pojď se taky podívat! - pokynula hlavou k nově příchozí.
Oslovená položila kabelku na židli a došla ke kolegyním.
- S něčím, co má na hlavě tohle bych na rande vůbec nešla. - hodila hlavou k telefonu, aby poukázala na bizarní culíček na temeni mužovy hlavy.
- A to jako proč?
- Protože jsem povrchní. S někým, kdo si na hlavě nechá udělat něco takového bych si stejně neměla co říct.
Kancelář ztichla, všechny ženy se na ni zaraženě dívaly.
- Ne? - osmělila se jedna - A co kdyby ti proto utekla tvá životní láska?
- Tak bych se nenáviděla zas o trochu víc. - usmála se a sedla si ke svému stolu.
Při práci se ty dvě neustále pozorovaly. První, zastánce copánku, nemohla pochopit nesmyslně zásadový postoj druhé. Žijí v době nekonečných možností a příležitostí, tak proč si to kazit nějakými předsudky a pesimismem? Proč se neotevřít světu? Člověk může cestovat kam chce, může se vypadat jak chce, najít umění, které ho vystihuje. Všechno je možné.
Druhá, odpůrce culíčku, nechápala nadšení první. Žijí přeci v době, kdy vše už bylo vymyšleno, napsáno, objeveno a zapomenuto. Proč se obtěžovat zbytečným hledáním. Pokud se člověk spokojí s vlastním nicotným štěstím, tak prosím, ale ať ji do toho netahají. Neustále hledají alternativní přístupy. Alternativy komunikace, početí, smrti.
Jen ať si hledají nové alternativy pohonu strojů i lidí, nové radosti a deprese. Když je to baví, prosím. Ať ji ale nevnucují své pošetilé názory.
Svět už lepší nebude. To by se museli zlepšit nejdříve lidé. Všechno už se stalo, teď jen čekat, kdy se začne minulost opakovat. Čekat a pokusit se nezbláznit.
