150221

Neumí se oblékat.
Je to pózer.
Spalovna je koncentrák
pro orgány.
Marnost některých lidí je
zarážející. Člověk by nevěřil,
že i takovým lidem kdysi říkal
přátelé. Svatí ti vyvolení,
které vždy vidíte rádi. Zlatí
oni zmínění pózeři, na kterých
se smějete.
Marnost, frigidita, normálnost a
homo + creep + cyklon.
Krásná session!
Love my tonks

...Viktor

Je ráno.

Seděl u topení. Byl únor, venku mrzlo a tak se jeho byt před noc proměnil v obrovskou ledničku. Topení se začínalo zahřívat, ale to on ještě necítil. Seděl na podlaze s pokrčenýma nohama. Mezi hrudí a nohama svíral v dlaních v rukavicích hrnek s kávou. I přes to, že byl navlečený – dokonce měl na nohou boty – mu byla zima. Trochu se třásl. Málem si kávou polil oblíbenou mikinu. Od úst mu stoupal bílý dým.

Konečně. Ucítil na zádech, že topení začalo vydávat tolik žádoucí teplo.

Oči mu zbloudily na kalendář na stěně.  Zauvažoval, který je den.

Pátek? Blbost. Středa. Jo! Středa... čtrnáctého. Ty vole. Valentýn. Už zase? Usrknul tekutinu z hrnku a opřel hlavu o topení. Dejme si minutu ticha za všechny panenské blány, které dnes vezmou za své pod náporem všech těch ču*áků. A sám se zasmál svému dvojsmyslnému vtipu. Protože je Valentýn! Hurá!

Lazebník (konec)

Eskien zamkl svou dceru do pokoje na celý den. Odemkl ji až před večeří, kdy spolu všichni v tichosti pojedli. Nikdo se nechtěl bavit o událostech toho dne. Eskien se po očku díval na dceru, jestli se nechystá bodnout do živého a zeptat se, jak to s Vashem vypadá. Nedej Dea, kdyby ho chtěla zase obhajovat. Když dojedla, popřála rodičům krásné sny a odešla poslušně do svého pokoje.

Počkala, až na město padne největší tma a potichu vyklouzla z pokoje. Prošla kolem spících stráží, kolem ložnice rodičů a vydala se nejkratší cestou ke stájím. Byla rozhodnutá dostat Vasheho z vězení. Jako malá se naučila, jak zacházet s Darky, měla tedy všechny potřebné znalosti a prostředky k tomu, aby jej dostala z vězení (což by se svedlo na božského Dea). Pak by ho vysadila u jeho domu, rozloučili by se a on by mohl se svou matkou a sestrou uniknout. Třeba do světa lidí, podle obchodníků, kteří přijížděli až do Východního města, to tam sice není krásnější, ale dá se tam lehko schovat. A pokud máte talent, dá se tam prý i zbohatnout. Jednoho dne by se pro ni třeba vrátil. Odvezl by si ji. Oženil se za ni. Věděla ale, že ještě nemá důvod k radosti. To nejtěžší ji ještě čeká.

Lazebník (5. kousek)

(předposlední kousek)

Druhý den ráno, dříve než sousedům zakokrhal dvouhlavý kohout, se s praskotem otevřely dveře do Vasheovy komory a dva muži městské stráže ho vytáhli z postele a vlekli ho před dům. Hluk probudil i jeho matku a sestru, které jen zděšeně sledovaly, jak mu svazují ruce a nohy, vysazují ho na Darka a letí s ním někam pryč. Jeden ze strážců ještě ženám oznámil, že Vashe byl zatčen. „Obžaloby budou přečteny dnes před polednem na radnici.“ Poté odletěl.

Když Vasheho vytáhli z tmavé kobky ve sklepení radnice na světlo světa, netušil, kolik času ve tmě strávil, co se děje ani co se dít bude. Stále měl svázané ruce. Stál v malé místnosti, která byla využívána jako soudní síň. Na dřevěných lavicích před ním sedělo skoro celé město. Viděl mezi nimi svou matku, sestru, Estii, Rievinu matku, popravčího i rolníky a mlynáře. Za ním za stolem seděli představitelé města, nemohl se ale příliš ohlížet, protože strážní stojící po jeho bocích ho otáčeli stále čelem k davu.