Lazebník (konec)

Eskien zamkl svou dceru do pokoje na celý den. Odemkl ji až před večeří, kdy spolu všichni v tichosti pojedli. Nikdo se nechtěl bavit o událostech toho dne. Eskien se po očku díval na dceru, jestli se nechystá bodnout do živého a zeptat se, jak to s Vashem vypadá. Nedej Dea, kdyby ho chtěla zase obhajovat. Když dojedla, popřála rodičům krásné sny a odešla poslušně do svého pokoje.

Počkala, až na město padne největší tma a potichu vyklouzla z pokoje. Prošla kolem spících stráží, kolem ložnice rodičů a vydala se nejkratší cestou ke stájím. Byla rozhodnutá dostat Vasheho z vězení. Jako malá se naučila, jak zacházet s Darky, měla tedy všechny potřebné znalosti a prostředky k tomu, aby jej dostala z vězení (což by se svedlo na božského Dea). Pak by ho vysadila u jeho domu, rozloučili by se a on by mohl se svou matkou a sestrou uniknout. Třeba do světa lidí, podle obchodníků, kteří přijížděli až do Východního města, to tam sice není krásnější, ale dá se tam lehko schovat. A pokud máte talent, dá se tam prý i zbohatnout. Jednoho dne by se pro ni třeba vrátil. Odvezl by si ji. Oženil se za ni. Věděla ale, že ještě nemá důvod k radosti. To nejtěžší ji ještě čeká.

     Vešla potichu do stájí. Uslyšela hlasy a rychle se schovala ke spícímu koni.

„Myslím, že jsem to vymyslel docela dobře, co myslíte?“ pronesl povědomý mužský hlas.

„Skvěle, pane radní.“ potvrdil druhý muž. „Smím se ale zeptat, k čemu vám bude oživovač?“

„Že jste to vy, drahý příteli, povím vám to. Jak asi víte, za severní hranicí města jsou doly, drahé kameny a drahé kovy nadosah. Pár mil na východ jsou úrodná pole a rybníky.“

Po těchto slovech Estie poznala, že první z mužů je její otec. Nemohla uvěřit svým uším, a tak se vyklonila, aby si to potvrdila. A skutečně. Její otec stál ve stáji se sklenicí mléka, druhému muži neviděla do tváře.

„Stále vám nějak nerozumím.“ muž se otočil, takže ho Estie konečně pořádně viděla. Popravčí.

„Oboje je za hranicemi Klitu, víte, příteli? A pokud chceme něco, co je až za našimi hranicemi, můžeme si to vzít pouze silou.“ Eskien viděl na tváři kata stále stejně zmatený výraz. „Na to člověk potřebuje vojsko. A živí lidé chodí neradi do válek.“

„Takže počkáte, až teď pohřbených bude víc, já je oživím a vy je použijete jako vojáky.“

„Chápete to dobře,“ usmál se, „ale netvařte se tak znechuceně. Mrtví se nedají jednoduše zabít. Ta území budou naše! A nikdo další nezemře. Tedy z naší strany ne.“

„Vše pro dobro města, že.“ usmál se ironicky popravčí.

„Ano. Samozřejmě lazebníka je mi líto, vím, že to byl váš přítel. Ovšem museli jsme přinést tuto malou oběť, abychom mohli mít zářivější... zlatou... budoucnost.“

„A to jste si myslel, že to s ním bude jednoduché,“ neodpustil si výtku.

„Jeho otec byl tvrdohlavý, to ano. Ale i s tím jsme si poradili. Tedy, vy jste si s tím poradil, příteli. Bylo to velmi chytré, udělat mu díry do rukavic.“ Zasmál se její otec.

„Jedovatá škumpa je hold neřád,“ přitakal kat a rozesmál se.

Estii se málem zastavilo srdce. Nemohla uvěřit, že její otec má podíl nejen na zatčení Vasheho, ale i na smrti jeho otce Ethina. A pomáhal mu popravčí! A to ji Vashe vyčítal, že soudí lidi podle tváře. Bylo toho na ni moc. Musela rychle pryč. Opatrně vstávala ze dřepu, když zády zavadila o sedlo pověšené na trámu. Spadlo na zem a rozezněly se rolničky, přišité na třmenovém řemeni.

„Kdo tam je?“ vykřikl Eskien, odložil si na zem sklenici a spěchal ke kóji, ze které se zvuk ozval. Hned za ním kráčel hlučnými kroky popravčí. „Estie. Proč? Ty hloupá,“ zabědoval Eskien a pevně ji chytil za ruku, „co teď mám dělat?“

„Přiznat se! Nebo alespoň propustit Vasheho!“ vzpírala se.

Kat jen mlčky přihlížel, jak se na ni Eskien zoufale dívá, a jak ona ho probodává pohledem.

„Nedáváš mi jinou možnost,“ prohlásil konečně po chvíli, „mistře popravčí, osedlejte mi koně, odvezu ji do kláštera. Tam ji nikdo poslouchat nebude.“ Omluvně se zadíval na dceru, „Estie, proč jsi nezůstala ve svém pokoji.“

Dva dny Vashe čekal, až mu opět donesou vodu a krajíc chleba. Darky vyhlížel marně. Třetí den si uvědomil, že nezáleží na jeho rozhodnutí přežít a doznat se k čemukoli. Uvědomil si, že rada města rozhodla, že se lazebník svého soudu nedožije.