Už nějakou dobu chci něco napsat… mám potřebu ze
sebe pořádně dostat pár věcí, ale nakonec se stěží přinutím k dalšímu nádechu.
To teď znělo strašně… jako poezie ztýrané duše, ach ich ouvej, měsíc svítí přes
sklenku vína, jen otisky prstů by dokázaly, že jsem nemluvila sama se sebou.
Ach ach.
Vezmeme to v obrazech, stejně už jinak asi ani psát
neumím.
