Rakvička

Tuhle věc jsem poprvé rozpsala 23. září 2009 (proto ono datum) a nějak jsem se dostala k tomuto zkusi přepsat. Tohle je první ze tří částí (ty dvě jsou ještě nenapsané), když už nic, aspoň se dovíte, co se mi už tenkrát hodilo hlavou. Teda pokud vydržíte do konce, samozřejmě.

Děkuju těm pár lidem, že tady občas zajdou a možná přelouskají aktuální příspěvek.
P.S.: název je jen pracovní

Byla noc na 23. září , pondělí. Většina lidí ve městě už nejspíš spala, alespoň se tak zdálo, když se Alena dívala z okna svého pokoje. Tma, nikde v okolí už nesvítila okna, na ulicích bylo pusto. Jen doléhající zvuk z blízké autobusové zastávky dával každých čtyřicet pět minut tušit, že někdo bdí.

Alena si zrovna uvařila čaj. Earl grey s lžičkou medu a mlékem, protože přichází podzim a teplé mléko v člověku nechává ještě dlouho teplo. Sedla si na zem, vedle sebe položila hrnek, popelník , krabičku cigaret a starý diktafon na kazety.

„Jmenuju se Alena Tauberová. Tuhle pásku nahrávám pro případ, že mě dostane rakovina. I když všichni doktoři tvrdí, že ji určitě vyléčím, protože je mi třiadvacet a jsem silná a zdravá mladá žena plná elánu a bla bla bla. Tohle je něco jako zpověď. Prostě potřebuju říct nahlas, co jsem udělala. Ne že bych toho litovala.

Ta myšlenka se mi dostala do hlavy týden po mých šestnáctých narozeninách. Šla jsem tenkrát domů od spolužačky a šla jsem, jako vždycky, přes park. Bylo to v listopadu, byla už tma. Z jednoho křoví vyskočil kluk, bylo mu asi jako mi teď. A měl v ruce nůž. Možná vám to připadá, že jsem si koledovala, když jsem chodila večer sama parkem, ale já vždycky zastávala filozofii, že na přepadení je ten park strašné klišé, takže mě tam nikdy nikdo přepadnout nemůže. A od toho dne razím, že když mě tam přepadli jednou, podruhé se to stopro nestane. No, ale zpátky. Ten kluk chtěl moji peněženku a mobil. Já mu řekla, že mu nic nedám. Chápejte, měla jsem tam svoji první výplatu, protože jsem zrovna začala pomáhat tátovi ve Kvítku. Ten kluk naznačil, že se mi jako nebojí ublížit, že má nůž. Tak jsem se sehnula k tašce, jako že vytáhnu tu peněženku. A pak, když jsem viděla, že sklonil tu ruku s nožem, jsem se rozeběhla... ale ten parchant mě chytl za ruku a nějak jsme se prali. A najednou nevím jak, ale najednou měl v břiše ten svůj nůž a já měla v dlani její rukojeť a on vykřikl a spadl.“

Srkla čaje a zapálila si cigaretu.