Lazebník (5. kousek)

(předposlední kousek)

Druhý den ráno, dříve než sousedům zakokrhal dvouhlavý kohout, se s praskotem otevřely dveře do Vasheovy komory a dva muži městské stráže ho vytáhli z postele a vlekli ho před dům. Hluk probudil i jeho matku a sestru, které jen zděšeně sledovaly, jak mu svazují ruce a nohy, vysazují ho na Darka a letí s ním někam pryč. Jeden ze strážců ještě ženám oznámil, že Vashe byl zatčen. „Obžaloby budou přečteny dnes před polednem na radnici.“ Poté odletěl.

Když Vasheho vytáhli z tmavé kobky ve sklepení radnice na světlo světa, netušil, kolik času ve tmě strávil, co se děje ani co se dít bude. Stále měl svázané ruce. Stál v malé místnosti, která byla využívána jako soudní síň. Na dřevěných lavicích před ním sedělo skoro celé město. Viděl mezi nimi svou matku, sestru, Estii, Rievinu matku, popravčího i rolníky a mlynáře. Za ním za stolem seděli představitelé města, nemohl se ale příliš ohlížet, protože strážní stojící po jeho bocích ho otáčeli stále čelem k davu.

   „Vítejte na zasedání rady Východního města. Prosím o pozornost,“ promluvil mluvčí a lidé utichli, „dnes zde předneseme obvinění na lazebníka Vasheho, syna Ethise. Zaprvé, obvinění ze zanedbání povinností lazebníka. Lazebník Vashe sice mrtvé balzamoval, avšak nepoužíval vzácných olejů, nýbrž je ředil prostými oleji ze slunečnic.  Dále se obohacoval, když si pro svou potřebu ponechával jejich oděvy a dále je prodával. Máme též podezření, že se ukájel na mladých ženách, které mu k balzamování byly přivezeny.“

„To jsou sprosté lži!“ vykřikla Kara – strážci ji pohrozili, že bude odvedena.

„Hanba!“ křikl mužský hlas v davu, zatímco matka nedávno zemřelé patnáctileté dívky omdlela při pomyšlení, že její dcera byla po smrti pošpiněna.

„Vashe by něco takového neudělal!“ ozvala se z první řady Estie. „Lidi, znáte ho! Je to náš hodný Vashe, který nikdy neodmítl nikomu pomoci! Neudělal by to!“

„Vidíte to!“ vykřikl Eskien a postavil se za stolem, „Očaroval mysl mé nebohé dcery! Ten zlotřilec využil svých znalostí bylin a zatemnil mysl mé jediné dcery! Nebesa, smilujte se! Dei, božský tvore, zbav nás toho... člověka!“ vyběhl ze svého místa, chytil svou dceru a vlekl ji ze síně pryč. Křičela, kopala, ale nebylo ji to nic platné. Její otec měl mnohokrát větší sílu než ona.

Mluvčí pokračoval: „Není vyloučeno, že rodina zlotřilého Vasheho o všem věděla a podporovala ho v těchto aktivitách.“

„To jsou odporné lži!“ křičela Kara směrem k davu i radním. „Jsou to odporné lži!“ Dhar pokynul hlavou jednomu ze strážců a ten ji vyvedl z místnosti.

Vashe chtěl bránit sebe, svou rodinu i Estii, ale byl příliš oslaben. Nemohl mluvit. Od té doby, co se ve své kobce napil ze džbánku vody, nemohl promluvit.

„Ticho!“ křikl mluvčí. „Dále je obžalován z přečinu očerňování. Prohlásil, že sis Riev, dcera radního Rhomuta, byla zneuctěna radním Eskienem. Své prohlášení neomluvil. Bezohlednost a necitlivost vedla ke zhroucení sis Riev, která musela být odvezena do kláštera, kde o ni v těchto dnech pečují milostivé Deovy kněžky a snaží se v ní znovu probudit chuť k životu.“

Dav obvinění podpořil bučením a nenávistnými pokřiky.

„Nově je přidáno obvinění ze zneužití moci. Nemusím vysvětlovat, že v naší zemi je zákaz požívání či podávání látek, které nějak mohou ovlivnit mysl. Máme podezření, že sis Estii dal sníst nebo vypít nějaký druh omamné látky, aby jej na tomto zasedání obhajovala. Toto podezření vyšetří městský lékař a mistr popravčí, neboť jsou vzdělaní v zakázaných bylinách.“

Po těchto slovech se Vasheho matka rozbrečela, nedokázala unést všechna obvinění, která byla neprávem vznesena proti jejímu synovi. Dav herecký projev mluvčího odměnil souhlasným hučením, pískáním a pokřikováním.

„Soud se bude konat za týden. Do té doby bude lazebník Vashe vsazen do vězení beze stěn.  Pokud je nevinen, vysvobodí ho do týdne Dei. Tímto ukončuji obžalobu.“ pravil mluvčí.

Strážci poté lazebníka vyvedli na náměstí, jeden z nich si s ním sedl na Darka a vzlétl.

Až nyní si Vashe všiml, jak velký doopravdy Darka je. Dobré dva metry vysoký pták, rozpětí se mu zdálo nekonečné. Svalnaté nohy, na každé tři černé zahnuté drápy. Silný oranžový zobák, kterým by člověku ucvaknul prst jako by nic. Oči pronikavě zelené, kolem zorničky výstražný žlutý kruh. Nedokázal by se do těch očí dívat. Když ho vídal u popraviště, připadal mu jako ochočený poslušný služebník, ovšem nyní, v kůži obžalovaného, mu připadal spíš jako pekelný posel blízké smrti. Zelenohnědé peří se lesklo ve slunci jako kousky zašlé, ale stále ostré ocele.

Po pár minutách, které se Vashemu zdály jako věčnost, proletěly kolem první cely. Byly to kamenné útvary vysoko nad zemí. Nebyly připevněny žádnými provazy, nepodpíraly je sloupy ani nic podobného. Byl to jeden z divů jejich světa. Dozvěděli se o něm teprve pře sto lety, když se jim povedlo ochočit prvního Darka. Nyní byly jejich vysoké cely bez mříží známé po celé Zeměploše, některé propůjčovaly cizím královstvím. Skvělé místo pro držení zvlášť nebezpečných nebo vynalézavých vězňů. Z jejich cel byla jen jedna možnost úniku, tu ovšem volili jen ti nejzoufalejší.

Vashe byl vysazen ve vězení, kde už byl připraven džbánek vody a krajíc černého chleba. Fascinovaně se rozhlížel kolem sebe. Už od dětství si představoval, jak to tam asi vypadá, ale nikdy si nemyslel, že to na vlastní kůži pozná. Ne z pozice vězně. Podíval se opatrně přes okraj. Hloubka pod ním se zdála být nekonečná. Posadil se tedy doprostřed a začal se modlit. Rozhodl se, že vydrží týden o chlebu a vodě, kterou mu bude každý den stráž donášet. Že až přistoupí před městskou radu, udělá cokoli, aby ho propustili a on mohl dál pracovat... třeba jako rolník, živit svou matku a možná se jednou oženit. Zlomili ho.