Noční békání

Díval jsem se do stropu už půl hodiny. Zkoušel jsem myslet na hezké věci. Na teplé jaro (které se konečně uráčilo dorazit), na úsměvy žen na ulici (úsměv krásné neznámé vždycky potěší), na kritizování lidí a východ slunce.

Začal  jsem počítat ovečky, protože to prý pomáhá, ale u po padesátá třetí ovečka mě to přestalo bavit – jak se říká, počítal jsem ovečky do tří a usnul jsem. Do tří do rána, samozřejmě. Aby to bylo zajímavější, začal jsem odznova a trochu jsem si to pozměnil...

První ovečka, kulhá na pravou zadní nohu, protože ji před třemi měsíci, týdnem a šesti dny šťouchla ovečka číslo čtyřicet osm a ona spadla nožkou přímo na kamenné dláždění a od té doby se pořádně nepostavila. Krmícímu pánovi to nepoví, nemocné ovečky totiž častokrát odvede pryč a ony se pak nikdy nevrátí. Ani staré ovce už mu nevěří, nebude ani ona.

Druhá ovečka je mlaďounká, nemá za sebou ještě ani jednu zimu. Pomekává a žere trávu.

Třetí ovečka, stará ovce, kterou nikdo nemá rád. Od mláděte se ji smějí, protože má křivé zuby – tedy křivější než všechny ostatní. Ale ji to nevadí. Umí své „béé“ posadit výš než ony.

Další je beránek. Vypadá mile a neškodně, ale ve skutečnosti si už letos skočil na dvě starší ovce, když to Alf (nejsilnější beran) neviděl, a zadělal si tak na potomstvo. Je na sebe pyšný.

Pátá ovečka by chtěla prorazit jako herečka. Čeká na svou příležitost, aby zazářila na stříbrném plátně. A jednou se ji to splní. Zazáří v LCD televizích v reklamě na čerstvé maso od českých farmářů, Tesco.

Šestá ovečka mi o sobě nechce nic říct, je namyšlená!

Sedmá ovečka žere trávu. Chce udělat panu krmiči radost, protože k ní jednou za týden přijde, pohladí ji po hřbetu a řekne „Hodná, pěkně žere, to bude něco.“ a ona chce vědět, co to je. Pouští je na tak krásnou louku, co asi může být lepší než tahle jetelina.

Osmá ovečka je ve skutečnosti mladý beran, kterému ještě nenarostly růžky. Trpí tím. Drží se od ostatních stranou. Zvlášť potom, co si na něj minulý týden vyskočil jiný beránek.

Devátá ovce je stará a tlustá, na počítání zim ji už nestačí kopýtka. Na jedno oko nevidí. Pořád všechny poučuje, ale nikdo ji neposlouchá.Už ani nebečí, protože by se na ni škaredě dívaly a pak by se ušklebovaly nad slzou v jejím zdravém oku.

Desátá ovce je matka druhé ovečky. Pořád ji po očku stráží, nejde ji do hlavy, proč tak zvláštně chodí... a hele! pampeliška!

Jedenáctá ovce je převlečený vlk.

Dvanáctá...

A to už jsem usnul. Nejspíš to vážně funguje. Má verze neunudí ke spánku, ale unaví, takže pak zavřete oči a jste rádi, že nemáte před očima žádnou ovci nebo vlka.

Třináctá ovce jde s davem, sedá do svého rohu chlívku, opírá se hlavou o stěnu a vyčerpána celodenní žranicí usíná.