1, Udržet si práci.
2, Nezešílet.
3, Psát víc než letos.
4, Číst víc než letos.
5, Odstěhovat se. Už je
to potřeba.
6, Nakopat někomu prdel.
Komukoli.
Lednu jsem nastoupila do
práce, ve které jsem vydržela asi dva měsíce. Ten druhý jen proto, že jsem
věděla, že v březnu začínám v jiné práci. A v té jsem hrdě doteď. Je to práce,
kterou jsem si vždycky chtěla zkusit, někdy z toho mám nervy v kýblu, ale přiznejme
si - je to kurevsky boží. A navíc mám nejlepší kancelářskou crew. Prostě
sprostí plameňáci z dveří 215. Samozřejmě jsem už měla pár menších (čti: mega)
breakdownů, ale to snad k tomu patří.
Jestli jsem nezešílela,
to neumím posoudit. Hlava XXII. Každopádně, pokud jsem nezešílela,
pravděpodobně mě to brzy čeká.
Psala jsem mizerně, téměř
stejně jaké ve velké psací krizi 2012 a se čtením to bylo taky na štíru, ani
jsem nedosáhla na 50 knih.
A odstěhovala jsem se na
konec světa. To ve skutečnosti znamená, že se na každé důležité místo dostanete
za 10-15 minut pěšky. Minimálně se za tu dobu dostanu na MHD, což znamená, že
můžu dostat kamkoli do města. Jsem holt městská krysa a tohle už pro mě něco
znamená. Náš byt je akorát velký, akorát mimo i v centru a tak akorát pro
potřeby dvou šílenců. A to "náš" znamená, že jsem splnila asi dva
nebo tři roky staré předsevzetí a šla jsem na rande.
To nakopání se v podstatě taky konalo, i když ne úplně fyzické, ale sakra pojďme to počítat!
Poslední bod bylo: "A
chtěla bych zažít, aby mi někdo vybral knihu, aniž by se mě ptal. Čistě podle
toho jak mě zná. Něco, o čem jsem nikdy nemluvila. To jsem totiž ještě
nezažila." pro to jsem aspoň položila základy, což na mě vůbec není
špatné. Navíc jsem byla na dvou skvělých koncertech s nejlepší ženskou na světě
a splnila si tak jeden dětský sen: Offspring. Jela jsem třikrát za hranice, což
se mi už strašně dlouho pořádně nepovedlo a bylo to všechno neuvěřitelně boží.
Hlavně con ve Vídni. A konečně jsem zase byla v divadle. A pila hodně vína a
dělala nějaké nepřístojnosti, které se pro můj věk už možná úplně nehodí, ale
co. Moc mě baví být nepřístojná.
A pro dalších 365 dní mám
jen jeden plán: pokračovat v všech těch věcech a nechat se vtáhnout do nových
šíleností, aby ten život za něco stál.
Takže letos je v plánu
Řím a ještě alespoň jeden výlet někam, kde jsem ještě nikdy nebyla.
Být lepší ve své práci.
Vrátit se víc ke čtení,
víc psát, řekněme, abych tady měla alespoň jeden post za měsíc.
Dokazovat světu, že mě
nezlomí, a nenechat zlomit ani lidi, které miluju. Vím, že si to o svých
přátelích myslí každý, ale moji jsou prostě nejlepší. Asexuální matka, captain pikachu, homosexuál pokrevně spřízněn s papežem, potomek upálených
čarodějnic a duchovní, který zběhl kvůli pohanské kněžce. Někdy o nich všech
musím napsat.
Jo, a ještě naučit se
péct v plynové troubě.
Žádné komentáře:
Okomentovat