Write up

Dneska je to takový experiment… občas mám chuť se pustit do stand up comedy, ale v mém okolí pro to není vhodné místo – zavádím tady proto psaný výstup – write (it) up.

Všichni máme kamarády, kteří se jednoho dne… nechci říct, že zblázní, to by bylo urážlivé (pro regulérní blázny)… ale prostě si něco vymyslí, nějakou osobní výzvu, a jelikož jim to ÚPLNĚ ZMĚNÍ POHLED NA SVĚT A NA SEBE SAMÉ, tak o tom všude píšou a když je náhodou potkáte na cestě do práce (dobře, nemám práci, ale prostě po cestě někam) a řeknete "Hele spěchám, před pěti minutama jsem měla být úplně jinde…" a oni vás chytnou za loket a podívají se na vás jako svědek Jehovův zkřížený s Hare Krišňákem a řeknou "Počkej, příteli, musím ti předat úžasné poselství…" a pak to na vás začnou chrlit.

Jedna moje kamarádka (dobře, teď už jen známá, škoda), si dala výzvu, že bude měsíc bez alkoholu. A pak na facebook píše: "25. den, co abstinuji… za chvíli to bude měsíc. Poznání? Prozření. Snad poprvé v životě vidím věci, tak jak doopravdy jsou. Poprvé v životě vidím doopravdy SEBE. Snad poprvé v životě si přestávám lhát a vidím pravdu. A řeknu vám, je to děsivé. Je děsivé, jak JINÁ jsem, když si dám skleničku, oproti tomu, když nepiju. Je to jako Jekyll a Hyde." A pak to ještě pokračovalo, ale tohle stačí.

Nevím, jak vy, ale já si moc dobře uvědomuju, jak mě alkohol mění. To je důvod, proč piju! Protože normálně jsem nudná. I teď jsem napůl opilá. A díky alkoholu… jsem pořád stejně nudná, ale nepřipadá mi to tak. A samozřejmě říkám věci, které bych za střízliva neřekla, protože bych uvažovala nad tím, že ten druhý člověk je můj přítel, nebo kamarád, nebo že od něj budu někdy něco potřebovat a potom, co řeknu, že je piča, už pro mě nikdy nic neudělá. Ono to zní negativně, ale vlastně to člověku pomáhá si pročistit život. A přátele na facebooku. Všichni mají plnou hubu keců, jako že máme žít tak, jako by každý den měl být náš poslední – alkohol nám v tom jen pomáhá. I když druhý den si člověk někdy přeje, aby to tak fakt bylo a on včera umřel. Ono to není úplně jako Jekyll a Hyde (pokud jako Hyde někoho nezabijete), ale spíš je to symbióza. Jako když pták dostává z krokodýlových zubů zbytky gazely. A to jednou za čas neuškodí, ne? Říkám, jednou za čas! Člověk někdy po pětadvaceti přece musí znát tyhle svoje dvě strany, ne? Musíte s nimi umět vycházet, dávkovat je podle nutnosti.

Na konec bych jen chtěla dodat citát od Paula Coelha, co ta holčina následně sdílela: "Když se jednou vydáš na cestu pravdy, musíš po ní dojít až do konce." A já bych řekla, že se plete. Když se vydáte na cestu pravdy a po nějaké době zjistíte, že se chováte jako kretén, vždycky to můžete naprat do svodidel.

Dobrou noc