Přednášejte mi...

…dneska mám cit jen na dva obrazy. Říkejme tomu „co daly a vzaly  páteční přednášky“.

V prostoru dochází kyslík. Nebo mi tak možná jen připadá, protože mám mikinu, bolí mě hlava a chce se mi spát. Chvilkami zavírám oči, ale bojím se, že bych mohla opravdu usnout. Přednášející dáma (respektive čtoucí dáma) má vlasy jako  Frankensteinova nevěsta (ano, zase jsem skončila u hororu). Má přesně ten šedý pruh vlasů, stejně kudrnaté. Jen tahle je trochu starší než Démonová. Je sama a dala se na akademickou dráhu. Podle jejich v kotnících překřížených nohou je spokojená. Do toho skupina dalších akademiků: nasraná profesorka, roztěkaný docent (oprava – už profesor!), meditující docent Dugha, slušně poslouchající docentka a doktor, který si taky pořád píše nutné poznámky na ruku. Do dlaně. A skupina nezajímavých doktorandů (i ta, která nehýbe horním rtem) – snad až na slečnu sedící přede mnou – velice sympatická, zajímavě oblečená slečna (je příhodně otočená, takže občas přes její brýle sleduju přednášející), která už má v hnědých vlasech stříbrné nitky. Šediny. Na ní mi to připadá nádherné.

Na dnešní přednášku jsem se těšila. Vyspaná, pěkně oblečená a upravená, jen se ponořit do Prostorů. Doslovně. Doktor (ten, který si píše do dlaní) přednáší o literárním prostoru krajiny. Pominu to, že bych to měla vnímat, protože je to škola – ale poslouchám s nadšením, protože má skvělý přednes a navíc to můžu trochu zneužít při práci. Až budu mít čas, musím zkusit napsat článek o tom, jak zahraniční autoři vnímají Česko. Eco, Roth, Nabokov, Murakami a další mě teď nenapadají. A možná přidám odstavec o tom, jak se chápali naši emigranti (protože miluju Hostovského). A pak se zahledím na klučinu vyšší hodnosti přede mnou. Studuju jeho tetování. A pak celé záda. A pak záda jeho spolusedícího. Linie páteře, odhaduju, kde začínají žebra, prohlížím si jejich paže. Chtěla bych prsty jezdit po všech těch čárách a nechat si vyprávět od průvodce po galaxii. Připadá mi to jako věčnost, co jsem někoho hladila po zádech. A teď abych zase začala stopovat…