2016/02/08

Ještě žiju...

Vážně se stydím, že je píšu teprv druhý (nebo třetí?) příspěvek tohoto roku.
Pravdou je, že jsem stále čekala, že napíšu něco nového... něco docela fajn, ale to se nějak neděje. Vždycky mám totiž pocit viny, protože bych měla psaát bakalářku. Kompenzuju si to dopisováním povídky z loňského června.
Řekla jsem si, že alespoň napíšu pár řádků o tom, co se teď u mě děje... ale i toho bude trapně málo.
1, Po učení se na zkoušky na přišla ta část zkouškového, kdy se snažím co nejvíc číst (hlavně do školy, nečekaně). Dokonce jsem do programu vtěsnala dvě knihy od Iry Levina... původně byla v plánu jedna, ale když už to bylo vydání 2v1 tak co... nikdo mi to nebude vyčítat. A do toho čtu Ludvíka Němce, abych si mohla říct, že dělám něco k bakalářce. Ten chlap je fascinující. Čtu jeho prvotinu Průvodce povětřím a tmou, 28 lekcí z česko-české konverzace pro naprosté začátečníky, je to vážně strukturováno jako konverzační příručka... je tam rozhovor, text, cvičení, "říkejte nahlas" část, vysvětlivky, poučné "VÍTE, ŽE..." a samozřejmě kontrolní otázka. Tohle mě vážně baví... takové hry se čtenářem na kočku a ... lva. Hlavně když se dostanete do situace, kdy je hlavní hrdina s kolegyní za účelem sexu ve skladu:

DOPLŇTE VYNECHANÁ SLOVA
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………
…………………………………………………………………?
…………………………………………………………………!
…………………………………………………………………?

CVIČENÍ
Zkuste to také. Když už je to hezké, je to moc hezké. (Ale raději s někým, s kým je to hezké, i když už to není zase tak moc hezké. Kdo vám neřekne: „Jako premiéra to bylo moc fajn – a jako derniéra ještě víc. Samozřejmě, že pro tebe, Honzo.“)

KONTROLNÍ OTÁZKA
Jste si jistí, že jste doplnili
správná slova?


2, Snažím se udělat co nejvíce věcí, které bych jinak musela udělat v následujících třech nebo čtyřech měsících. Takže jsem byla už u tří různých doktorů... a musím říct, že při pohledu na doktorku na orl jsem si připadala jako ve vězeňské nemocnici. Korpulentní dáma sedící na židli, která se občas na něco zeptá (aby se pak mohla ušklíbnout), otočí si vás na židli, takže si připadáte jako na horské dráze... prostě krásný zážitek. Když už nic, tak se jí můžu alespoň někde inspirovat.
Ty další dvě doktorky... se mě snaží jen uklidňovat. Každá v rámci svého oboru. Je fakt, že zubařce nevěřím. Preventivní prohlídku zvládka do dvou minut a když jsem ji oznámila, že mám na jednom zubu kaz, podívala se a po pěti sekundách mi řekla, že tam nic není. A ta ku*va tam určitě je.


3, Pak jsou tady mezilidské vztahy zahrnující pohodové chvíle s rodinou. O rodině asi mluvit nemusím. Někdy je to lepší, jindy horší, každý to zná. Kamarádi... těch pár lidí, které považuji za přátele, jsem neviděla ani nepamatuju. Na to jak jsem společenská jsem příšerně nespolečenská. Víte, jak to myslím.

A to je všechno, co vám můžu říct o válce ve Vietnamu.
Slibuju, že příště to bude záživnější....

Žádné komentáře:

Okomentovat