Krvácení

...popravdě ani neví, jak mě ten název napadl. Nebude to nijak tématické.

Už to zase začalo. Po dvou dnech semestru mě málem sklátila nemoc, třikrát mě málem sklátilo překvapení (negativní i pozitivní). Klácení – tak jsem to měla pojmenovat.

Kolikrát vás za poslední týden napadlo, že něco nemá smysl? Že sami nemáte smysl. Že jste úplně bez pointy – jako káva bez kofeinu (tohle mě napadlo v hodině literární kritiky, docela dobré, ne?). Mimo. A ne tím žlutým, rádoby milým (a nechutně tupým) způsobem. Kdy si prostě říkáte, že jen jste.

Tak tohle se mi teď naštěstí míjí (to je nečekaný obrat, že?).

Jedu v MHD a říkám si: Musím myslet na školu, aby mě nevyhodili. Tak... a teď určitě začnu myslet na to všechno, co se mi v životě nepodařilo a nedaří, a co mě nějakým trapným ženským způsobem ubíjí. – Kritické myšlení zabírá, takže vážně myslím hlavně na to, na co myslet mám. Krom toho, že nemám kdy psát to, co chci. Že jsem něco chtěla stihnout do Vánoc a teď to prostě nedám.

A chodím do školy. Po dvou dnech jsem nachladla (a teď se tomu směju). Ale to už jsem, myslím, říkala. Píšu bakalářku, čtu (Lužinovu obranu, protože Hostovský byl k rannímu čaji moc hutný) a chodím doma zakuklená jako nevinný imigrant (pochopili, ne?). I přes občasné deprese a šílené (v negativním slova smyslu) nálady si připadám docela dobře.

Je to divné, ale dneska mám pocit, že všechno půjde a možná se dostanu i k těm (píp) státnicím a budu moct využít ty úžasné šaty, které jsem si koupila na promoce (plánuju dopředu... v utrácení by to asi mělo být jinak, ale fuck it).

A četla jsem Kunderovu poezii a byla jsem uchvácena. Tedy... bylo to lásce a pocitech... ale vážně dobře napsáno. Tak povědomně. Přiměřeně klišé... jen přiměřeně a ne jako podle Pekařova císaře (nebo Císařova pekaře?). Prostě Jsem němá / a jedu do němot.

A na světovce (světová literatura) jsem si nějakým způsobem počkala na referát na Nabokova, Andrejeva, Meyrinka a Kafku... takže jsem nadmíru spokojená (kdo by neměl radost, že? Ne? Ok... fájn).

A mám toho nejlepšího přítele na světě!

P.S.: Začínám mít ráda tázací dovětky. Jde to vidět, ne?