2017/01/08

O nečekaném

Když už vám všichni a všechno připadá nesnesitelné, není na škodu se prostě sebrat a jít pryč. Chodím do zámeckého parku. Dá se tam dojít miliónem cest, záleží jen na tom, jak velkou máte ponorkou. Nakonec vždycky dojdu na vyhlídku, ze které žádná vyhlídka není. Jen cesta, palírna alkoholu, řeka a, když se nahnete, jde vidět až na druhé náměstí (historické centrum, pojmenoval to jednou jeden člověk). Sedím, dívám se, jak všichni žijou, spěchají, funí, vím, že někde vlevo dole jsou oblizující se puberťáci. Tak jen sedím s nohama přes okraj. Kouřím cigarety, které jsem ukradli otci (to je asi to jediné, co mám s těmi puberťáky dole společné). Vytáhnu z tašky termosku (vypadá trochu jako urna) a do uzávěru si naliju čaj. Earl grey. Cukr a mléko. A pak ke mě přijde známá slečna, kterou jsem nikdy neměla ráda. Uměle vypadající vlasy, oči jako ten týpek z Mužů v černém, který mrkal žábrama. Ten ze začátku. Se slovy „To je ale zkurvenej den, co.“ mi nabídne svého jointa. Já ji nabízím svůj čaj. Ona... je docela fajn.

Nejméně očekávané věci se dějí na nejméně očekávaných místech. Jako když sedíte ráno v nákupním centru a pijete cappuccino z papírového kelímku, čtete detektivní povídku, na jejímž pozadí zpívá McCartney, a musíte se usmívat, protože Beatles jsou poslední dobou skoro v každé knize. A pak se ozve nejméně očekávaná věta: „Můžu si přisednout?“ A nad vámi stojí mladý muž a vy si nemůžete vzpomenout, odkud ho znáte. „Asi si mě nepamatuješ, teda určitě si mě nepamatuješ, ale jeli jsme spolu vlakem...“ Ano, ty oči jsou nějaké povědomé. „Tak už si sedni,“ pokynete. „Jeli jsme spolu vlakem do Frýdku, jsou to asi tři roky, seděli jsme naproti sobě. A pak jsem tě párkrát zahlédl ve městě...“ Uvědomíte si, že zní jako psychopat, ale milý psychopat. „...ale jsem zbabělec. A teď zním jako psychopat.“ Kývnete na souhlas. Smějete se. „Radši začnu znovu. Ahoj, nešla bys se mnou někdy na kafe? Třeba příští týden touhle dobou přesně u tohodle stolu?“ Musíte se smát. „Mimochodem jmenuju se ***.“ Šli byste na kávu s psychopatem?




1 komentář:

  1. Já chodím na kávu výhradně jenom s psychopaty, bez toho pocitu nebezpečí to není ono...ovšem je pravda, že k pocitu nebezpečí mi stačí jenom to kafe...s mlékem (vzhledem k mojí intoleranci laktózy).

    OdpovědětVymazat